Vladimír Renčín kdysi, za minulého režimu, nakreslil velmi výstižný vtip. Dva panáčci stojí na kraji Sahary a pod tím je text: „My s naší ekonomikou bychom sem za dva roky dováželi písek“. Přesně tenhle smutně pravdivý postřeh se vám vybaví, když si přečtete rozhovor s místopředsedou Asociace lesnických a dřevozpracujících podniků ČR Tomášem Paříkem.
Ten na velmi jednoduchých a srozumitelných argumentech vysvětluje, proč naše lesní hospodářství páchá de facto kůrovcovou sebevraždu. Po mnoha kampaních různých rudozelených aktivistů se slovo kůrovec stalo slovem, jemuž už málokdo rozumí. Ano, je to parazit, který napadá smrkové lesy. Ale to neznamená, že je musí nezbytně zahubit. Když se včas pokácí a zužitkuje zdravé dřevo, vznikne materiál stejně hodnotný jako každý jiný. Jenomže díky kůrovcovému šílenství „neziskových“ fanatiků mnoho lesů – stačí se podívat na Šumavu k pramenům Vltavy – připomíná měsíční krajinu. To je jedna stránka mince.
Druhá spočívá v tom, že podceňujeme náš vlastní dřevozpracující průmysl a jsme zvyklí, žel již tradičně, vyvážet dřevo takříkajíc nastojato. Tedy za mnohem menší peníze, než kdyby z nich um našich lidí vyrobil třeba nábytek. Dnes jsme laciným dodavatelem například Číně, od níž si pak zpětně kupujeme výrobky mnohonásobně dražší. Jak získat z přírodního bohatství, jehož se nám dostává v míře nevídané, bohatství finanční či rozpočtové, se zdá být jednoduché. Stačí přestat vyvážet na Saharu písek. Nevěříte? Čtete zde: https://www.info.cz/cesko/parik-vyvazime-levne-obrovsky-objem-dreva-je-hrich-ho-nevyuzit-obnova-lesu-bude-za-miliardy-42939.html
