Jak zvládá pandemii koronaviru jeden z největších soukromých zaměstnavatelů v zemi, společnost Agrofert? První muž firmy, předseda představenstva Zbyněk Průša v rozhovoru pro Právo uvedl, že zatím bez zásadnějších potíží, i když v jedné z potravinářských továren měl koncern co dělat, aby udržel výrobu v chodu. Podle něj firma zatím nemusela v přímé souvislosti s covidem nikoho propustit. Vyzývá k solidaritě a říká, že firma se snaží v nejednoduché době pomáhat. Na jaře věnovala státu suroviny k velkovýrobě dezinfekce a nyní pomáhá také domovům pro seniory.
Druhá vlna koronaviru udeřila plnou silou na mnohé segmenty ekonomiky. Jak Agrofert zvládá současné nelehké období?
Doba je opravdu složitá, ale Agrofert ji zatím zvládá poměrně dobře. Asi nikoho by ještě před rokem nenapadlo, že se objeví nějaký nový typ viru a vykolejí nás z našich běžných životů, z běžného fungování našich firem, možná vlastně i z běžného fungování celého světa. Pokud jde o Agrofert, naši zaměstnanci jsou trpěliví a hygienická opatření dodržují napříč podniky na maximální možné úrovni. Patří jim za to dík. Roušky a dezinfekce jsou základ, ze střídání směn v jednotlivých provozech se stala denní rutina. Tam, kde to jde, umožňujeme home office. Víte, Agrofert má výhodu v tom, že je rozkročen v mnoha oborech podnikání. Nefunguje-li jedna firma v nějakém oboru, fungují desítky ostatních. Nejsme úzce zaměřeni jedním směrem jako třeba letečtí dopravci nebo cestovní kanceláře, na které krize bohužel dolehla nedozírně. Navíc dceřiné firmy Agrofertu jsou zvyklé si pomáhat, takže myslím, že se nám to zatím relativně daří ustát.
Hovoříte o krizi a říkáte, že se vám ji daří ustát. Agrofertu se koronavirus tedy příliš nedotkl?
Ale jistě že dotknul. Záleží, z jakého úhlu pohledu se na situaci díváte. Pokud jde o ekonomickou stránku věci, největší ztráty máme v dceřiných společnostech, které provozují přímý prodej a musely zavřít své provozovny, a to jak při první vlně na jaře, tak i teď na podzim. Například prodejce vozidel a pozemní techniky Agrotec. Stojí taky byznys ve společnosti Ticketportal, protože žádné kulturní a sportovní akce nejsou, takže se na ně logicky ani neprodávají vstupenky. Druhý úhel pohledu spočívá v tom, že najednou máte v některé firmě velké množství pozitivně testovaných zaměstnanců. Složitou situaci jsme například nedávno řešili na Slovensku u zpracovatele drůbeže Hyza, kde v jeden moment bylo najednou 30 lidí z výroby pozitivně testováno na covid. Plus desítky dalších, kteří se ocitli v nařízené preventivní karanténě. Bylo těžké tam udržet výrobu, ale nakonec jsme to ustáli. Naštěstí se situace v Hyze zlepšuje a lidé se postupně vracejí do práce.
Museli jste v souvislosti s koronavirem propouštět zaměstnance?
Naštěstí ne a ani to neplánujeme. V přímé souvislosti s koronavirem jsme nemuseli propustit jediného člověka a jsem za to rád. Jsem rád, že Agrofert dostál své pověsti dobrého a stabilního zaměstnavatele. Na druhou stranu chápu, že v mnohých jiných firmách zkrátka není jiná možnost. Doba je zlá.
Museli jste někde omezit, případně přerušit nebo zastavit výrobu?
O určitém omezení objemu výroby se dá v některých případech mluvit. Mám na mysli třeba právě potravinářské firmy. Naštěstí k přerušení nebo k úplnému zastavení výroby dojít nemuselo. Je to těžké i třeba z hlediska zakázek, které máte od odběratelů objednány a nasmlouvány, a musíte je dodat. Musím kolegy pochválit. Udělali maximum, co bylo v jejich silách, aby se výroba nemusela nijak zásadně omezovat. Někdy to ale skutečně bylo na hraně sil a možností.
Jaká hygienická opatření jste podnikli k tomu, aby se tomuto scénáři předešlo?
V potravinářských podnicích Agrofertu jsou standardně velmi přísné nároky na hygienu, a to nehledě na to, zda zrovna je či není koronavirová pandemie. Ty nároky jsou tak přísné, že je v podstatě už skoro nelze více zpřísňovat. Pochopitelně nešetříme dezinfekcí, zaměstnanci používají roušky, ochranné obleky, chodí do práce na směny. Kromě toho jsme zavedli přísnější podmínky také například pro pracovníky v administrativě. V některých firmách měříme zaměstnancům teplotu při vstupu, jsou také zakázány externí návštěvy, které nejsou nezbytně nutné pro udržení výroby ve firmách. Pracovní porady se přesunuly do online prostředí a u profesí, u kterých to jde, umožňujeme práci z domova. Osobně ale nejsem moc velkým příznivcem home officu.
Proč ne?
Nemám to samozřejmě podloženo nějakým výzkumem, ale jsem přesvědčen, že výkonnost lidí při práci z domova je nižší. Někde jsem četl, že home office se musí umět a ne každý ho umí. Musíte mít disciplínu, den rozvržený do etap a nesmíte se nechat rozptylovat dětmi, babičkou, psem nebo zapnutou televizí. K tomu také musíte najít čas na uvaření oběda, který za normálních okolností dostanete v závodní kantýně naservírovaný skoro až pod nos. Agrofert určitě nebude patřit k firmám, které po skončení zavedou práci z domova trvale.
Mluvil jste o problémech ve slovenské Hyze. Co by se vlastně reálně stalo, pokud by Agrofert na chvíli „vypnul“ některé ze svých potravinářských firem?
Těžko si to dokážu představit. Potravinářství patří do takzvané kritické infrastruktury. Naše potravinářské firmy samozřejmě nejsou jedinými hráči na trhu, ale v leckterých segmentech patří mezi významné hráče. Taky nesmíme zapomínat na naši zahraniční konkurenci, tedy na zboží z dovozu. Nemyslím si, že by v obchodech zůstaly prázdné regály jen kvůli tomu, že by nefungovala některá potravinářská fabrika Agrofertu. Problémy by mohly nastat tehdy, pokud by covid vyřadil z provozu souběžně více firem v určitém segmentu, tedy nejenom u nás v Agrofertu.
Jaký je vlastně podíl Agrofertu na trhu?
Není tajemstvím, že se Agrofert významně podílí na potravinové soběstačnosti České republiky. Můžete být konkrétní a uvést přesná čísla? Dobře, pojďme na to třeba právě přes potravinovou soběstačnost. Pokud jde o základní potraviny, Agrofert se na potravinové soběstačnosti České republiky podílí především v rámci tří oblastí, jsou to maso, mléčné výrobky a vejce. Co se týká kuřecího masa, Agrofert k potravinové soběstačnosti Česka přispívá 32 %, u hovězího masa jsou to 3 %, u vepřového masa 16,7 %. Na české produkci másla se Agrofert podílí 14, 4 % a u vajec se to číslo pohybuje zhruba kolem 10–11 %.
Je to podle vás hodně nebo málo?
Jsem přesvědčený o tom, že podíl Agrofertu rozhodně není zanedbatelný. Už jsem mluvil o konkurenci, takže je potřeba zopakovat, že vedle Agrofertu existuje ještě celá řada jiných výrobců, kteří k potravinové soběstačnosti taktéž přispívají. Přesto to nestačí. Například u vepřového masa se celková soběstačnost ČR aktuálně pohybuje okolo 46 %, tudíž více než polovina vepřového pochází z dovozu. Kromě toho tady chybí velké množství ovoce a čerstvé zeleniny. Statistika říká, že 68 % čerstvé zeleniny je k nám dováženo ze zahraničí. To je dle mého názoru alarmující číslo.
Vraťme se ještě k omezení provozu firem kvůli covidu. Bylo by možné odstavit fabriku ze dne na den? Úplně „vypnout“ potravinářskou firmu…?
Těžko si to dokážu představit, ale asi by to šlo, kdyby nebyla jiná možnost. To je spíše otázka pro kolegy potravináře. Já mohu hovořit o odstavování chemické továrny. S tím už máme z minulosti v Agrofertu zkušenost. A mimochodem, i chemičky jsou kritickou infrastrukturou, protože plní funkci teplárny a zásobují město teplem.
Kdy jste museli odstavit nějakou chemickou továrnu?
Při povodních v roce 2013 hrozilo, že se v Lovosicích vylije voda z Labe a zaplaví Lovochemii. Museli jsme ji preventivně odstavit z provozu, což je proces na několik dnů. Naštěstí to dobře dopadlo.
Co obnáší odstavení chemické továrny?
Každé odstavení chemického provozu, včetně jeho následného obnovení, je spojeno se značnými náklady. Odstavené zařízení je třeba vyčistit, některé části zakonzervovat, aby nedocházelo k jejich degradaci, například korozí. A to není zadarmo. Navíc chemické provozy jsou často koncipovány tak, že jsou navzájem technologicky propojené, takže odstavení pouze jedné části často není možné a znamená odstavení také dalších provozů, které dodávají například meziprodukty nebo energie, případně zpracovávají odpady. A také samozřejmě hrozí nesmírné ekonomické ztráty z titulu nerealizované výroby a prodeje, především u velkotonážních výrob, které produkují desetitisíce i statisíce tun výrobků ročně. A všude, v chemii i v potravinářství, při odstavení vyvstává problematická otázka: co se zaměstnanci?
Kolik stojí chemickou fabriku uvést ji třeba na měsíc „mimo provoz“?
To je samozřejmě individuální, záleží na velikosti odstavených výrob. Pokud bych měl uvést alespoň přibližné číslo, za jediný den může jít o několik milionů korun, tedy za měsíc bez výroby se tato ztráta může vyšplhat klidně na 150 až 200 milionů korun. Spolu s tím sou
visí také další náklady na dočasné zakonzervování provozů při dlouhodobějším odstavení, které jsou opět individuální, ale jejich hodnota bude určitě dosahovat několika milionů korun.
Je mezi chemickými pracovníky vzájemná zastupitelnost?
Nebo se každý člověk specializuje na něco jiného, takže je pro firmu nepostradatelný? Jinými slovy, když někdo onemocní, dokáže ho někdo jiný zastoupit? Určitá zastupitelnost samozřejmě existuje, jinak to ani nejde. Jedná se většinou o zastupitelnost v rámci jednotlivých výrobních provozů, kdy jsou zkušení pracovníci schopni zastoupit se navzájem, což se využívá například při běžné nemocnosti, případně v rámci čerpání dovolených a podobně. Samozřejmě je mnoho pracovních pozic v chemickém průmyslu specifických a vyžadují dlouhodobé zaškolení pracovníků. Se vzrůstající specializací pracovní pozice se možnost zastupitelnosti snižuje, nicméně v každé chemičce určitá zastupitelnost jednotlivých pracovních pozic reálně je. Není ale nekonečná. Stále věřím, že nebude nutné některé provozy či celé firmy zavírat z důvodu neschopnosti zajistit jejich provoz.
V první vlně covidu jste poskytli státu pomoc při výrobě dezinfekčního přípravku Anti-Covid. V čem tato pomoc přesně spočívala?
Nejprve jsme zdarma poskytli státu suroviny, ze kterých bylo následně možné vyrobit půl milionu litrů dezinfekce Anti-Covid. Jednalo se především o etanol a glycerin, které jsme poskytli v množství, jehož hodnota odpovídala zhruba 10 milionům korun. Bylo to v březnu v první vlně pandemie. Mimochodem, glycerin se vyrábí z tolik kritizované řepky, takže nakonec nám je řepka při pandemii dobrá.
Poté jste začali dezinfekci také sami vyrábět a následně prodávat…
V relativně krátké době se nám pak podařilo získat důležité povolení k výrobě dezinfekce Anti-Covid. V řádu několika málo dní. Posléze jsme část naší produkce dezinfekce zdarma věnovali složkám IZS, některým nemocnicím, krajům, obcím, domovům pro seniory a podobně. V celkovém počtu šlo o tisíce litrů dezinfekce pro stovky subjektů, ale o různé objemy dodávek – od několika litrů v malém kanystru až po kontejnery o objemu 1000 litrů. Co se týká samotného prodeje dezinfekce Anti-Covid, zákazníkům jsme ji poskytovali za jedny z nejnižších cen na trhu.
Nicméně od 11. září je prodej dezinfekce pod značkou Anti-Covid zakázán. Pokračujete dále v prodeji pod jiným názvem?
Přesněji řečeno skončilo obecné půlroční povolení, které výrobu a prodej umožňovalo. Postupujeme samozřejmě v souladu se zákonem. Získali
jsme povolení a jsme připraveni dezinfekci vyrábět pod novou vlastní obchodní značkou EthaSanit. Výroba je ale zatím minimální a nárazová, protože poptávka po dezinfekci není skoro žádná. Zdá se že, celé Česko je z jarních měsíců dezinfekcí dobře předzásobeno. Nebyli jsme samozřejmě jediní, kdo dezinfekci Anti-Covid vyráběl. Výrobců určitě byly dohromady nižší desítky.
Poskytl Agrofert státu či lidem v první linii nějakou další pomoc?
Naše dceřiné společnosti se angažovaly různým způsobem. Firma Kostelecké uzeniny například poskytla zdarma stovky kilogramů masa solidární iniciativě šéfkuchařů Zdeňka Pohlreicha a Jana Punčocháře, která je známá pod názvem „Vaříme nepostradatelným“. Hasičům, policistům i lékařům bylo tak poskytnuto, mimo jiné i díky naší pomoci, kvalitní jídlo od špičkových českých kuchařů ve chvíli, kdy to nejvíce potřebovali. Pomáhaly samozřejmě i naše další firmy v regionech, kde působí. Šlo třeba o různé formy podpory například pro domovy pro seniory. A také Nadace Agrofert má speciální program finanční podpory určený pro rodiče samoživitele, které postihla finanční krize právě v souvislosti s pandemií koronaviru.
Chystáte nějakou další formu pomoci?
Ano, prostřednictvím Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. Víme od jejích zástupců, že pociťují nedostatek možností, jak otestovat na covid své klienty, tedy třeba seniory v domovech. Rozhodli jsme se, že zakoupíme deset přístrojů, takzvaných analyzátorů covidu, plus testovací sady pro výtěr z nosohltanu. Jde o takzvané antigenní pretesty. Obsluhovat je může samozřejmě pouze vyškolený odborný zdravotnický personál, ale ten je v domovech pro seniory většinou trvale přítomen. Testovací analyzátory jsme asociaci nedávno předali. Dále uvidíme, jak se situace s covidem vyvine. Pokud bude potřeba, jsme samozřejmě připraveni pomáhat dál.
Jak se podle vás situace s covidem vyvine?
Nejsem epidemiolog, ale snažím se být optimistou. Říkám si, že žádná epidemie netrvala věčně, a i tahle musí jednou skončit. Navíc nežijeme ve středověku. Farmaceutické firmy se předhánějí ve vývoji vakcíny. Vypadá to, že by v dohledných měsících mohla být k dispozici. Také české zdravotnictví je na špičkové úrovni a věřím, že to naši lékaři a sestřičky zvládnou. Můžu si jenom přát, aby lidí s těžkým průběhem a zemřelých bylo co nejméně. A samozřejmě bych byl rád, aby se i ekonomika brzy vzpamatovala.
Zdroj: Deník Právo
